Mahlerova Čtvrtá v komorním hávu

Klasikaplus, Michal Huska, 22.9.2026

Na závěr se hlasový typ falcon u Barbory de Nunes-Cambraia projevil v plné míře: v hluboké poloze výrazným, přesně artikulovaným recitativem, ve výškách pevnou, temnou a sytou barvou.

Flétnista v úvodu lehkým švitořením uvedl českou mezzosopranistku Barboru de Nunes-Cambraia. Akustika kostela srozumitelnosti textu příliš nepomáhala, jakmile však přešla do vyšších rejstříků, její hlas se impozantně rozezněl prostorem a zachovával si sametový povrch, který je pro ni tak charakteristický. Nastal zde také jeden nelehký okamžik, kdy jeden z nástrojů – nestihl jsem postřehnout který – intonačně zaváhal, a znejistil tak i nástup zpěvačky. Ta však profesionálně pokračovala dál, jako by se nic nestalo. Do samotného charakteru písně její hlas ideálně zapadl. Bez přehnaného vibrata, jako by v něm elegance zvítězila nad vznešeností.

Barbora de Nunes-Cambraia měla následně příležitost ukázat odlišný interpretační přístup ve dvou áriích z Carmen – Habaněře a Seguidille. Rytmická a ohnivá francouzština se v tu chvíli rozezněla jiným způsobem než v Mahlerově písni. Hudební ozdoby dostaly svůj prostor a slova zněla o něco pružněji.